Inspirativní rozhovor s Kristýnou Gleissnerovou: Štěstí přeje připraveným
Jako součást svého poslání vnímám potřebu ukazovat dalším lidem, že i z maličkého semínka může vyrůst něco velkého. Když je člověk otevřený, nadšený, pracuje na svém nastavení a krok za krokem překonává limitující přesvědčení, dějí se zázraky. Rozhodla jsem se proto začít natáčet inspirativní rozhovory a na blogu sdílet jejich editované přepisy. Video rozhovory pak automaticky zasílám odběratelům novinek z tohoto webu (nejsou tedy veřejné, ale odkaz na ně můžete velmi snadno získat na jsem@katkajurikova.cz).
Mou první hostkou je moje kamarádka a úspěšná podnikatelka Kristýna Gleissnerová (33 let). Když před pěti lety začínala podnikat, neměla kapitál, kontakty ani konexe. Měla „jen“ obrovskou sílu, kreativitu a zápal. Dnes dělá online marketing pro významné subjekty jako Olympia Plzeň, festival Na ulici nebo Mineral Plzeň, a ročně spravuje kampaně v hodnotě milionů korun.
Štěstí přeje připraveným
Co pro tebe, Týnko, znamená, když se řekne, že štěstí přeje připraveným?
Pro mě je to o tom, pořád se ukazovat. Každý den začíná nanovo. I když se včera něco nepovedlo, dneska se obléknu, navoním a jdu do všeho naplno znovu. To, co bylo včera, není tak důležité – a hlavně to nevypovídá o mojí hodnotě.
Začátky bez kapitálu
Jak vypadaly tvoje začátky, když jsi neměla kontakty ani kapitál?
Vlastně jsem nikdy neměla pocit, že začínám úplně od nuly. I pár lidí na Facebooku a Instagramu mi stačilo k pocitu, že se nemusím bát. Začínala jsem v práci, která mě nenaplňovala, a hledala cesty ven. Jsem typ člověka, který když dostane od vesmíru i malý signál, hned po něm sáhne.
Jak ses vyhnula pocitu, že člověk “pořád začíná od nuly”?
Ten pocit přišel spíš později. Po dvou letech jsem si říkala: už bych chtěla vidět výsledky. Jenže ty mají zpoždění – stejně jako při hubnutí. Musíme vydržet, opakovat kroky pořád dokola. Jednou se to poskládá.
Jak zvládnout krize
Byly i chvíle, kdy sis říkala, že to nezvládneš?
Určitě ano. Já se tři dny klidně vybrečím a polituju, ale pak si řeknu: „Tak dost, pojďme něco udělat.“ Když přijde velký problém, rozdělím ho na malé kroky a jdu krok za krokem.
Podnikání a osobní rozvoj
Jak dlouho jdeš vědomě po své cestě?
Podnikatelkou se cítím od roku 2020. Celkově je to asi pět let. A osobní rozvoj s tím jde ruku v ruce – nedělím to.
Intuice a nadšení
Jak velkou roli pro tebe hraje intuice?
Překvapivě mi v podnikání moc nefunguje. Často se mi totiž už ukázalo, že první odhad byl úplně mimo. Naučila jsem se proto nevyvozovat závěry a dát lidem čas, dokud se trochu více nepoznáme.
A nadšení?
To mi nechybí. Nadšení člověk má, pokud dělá, co ho baví. A já většinu své práce ani nevnímám jako práci.
O strachu a odvaze
Co bys poradila lidem na začátku cesty, kteří necítí podporu?
Podpora je krásná, ale stejně se nakonec musíme opřít sami o sebe. Strach je normální – a udělat věc i přes něj nás posouvá. Já věřím, že když nám něco přijde do života, jsme na to připravení, i když si to nemyslíme.
Týnky verze štěstí
Jak vypadá tvoje vlastní verze štěstí?
Je hodně blízko tomu, co žiju. Mít svobodu rozhodovat o svém čase, jít ráno s mou psí slečnou Malinou na dlouhou procházku, mít kolem sebe své lidi a partnera, který je pro mě životním parťákem. A třeba i to, že při nákupu nemusím přemýšlet, co kolik stojí. To jsou malé věci, které tvoří celek.
Poselství od Týnky na závěr
Nebojte se riskovat. A vlastně – bojte se. Protože když se bojíte, znamená to, že překračujete hranici své komfortní zóny. A to je cesta ke snům.
Děkuji Týnce za krásné povídání plné inspirace a odvahy. Pokud se s ní budete chtít někdy spojit nebo přijít na její kurz zaměřený na prezentaci na sociálních sítích, pojďte tudy: www.basicsocial.cz. Třeba se tam na podzim 2025 potkáme v hojnějším počtu.