Když jsem byla malá holka, bývala jsem často unavená nejen z jídla, které na mě bylo zvláště po návštěvách u babiček už příliš těžké, ale i prostě jen tak. Když měl můj taťka po knedlu, zelu, vepřu řídit auto s námi všemi z Vysočiny zpět domů do Plzně, vůbec jsem nechápala, kde na to bere sílu. Až později mi došlo, že všechno jen pocitem těžkého žaludku nebude.

Jsou v životě setkávání, z nichž máme upřímnou radost. Jsou však i taková, u nichž je to jinak. Každý máme své potřeby, různé představy o tom, jak je naplnit, mluvíme odlišným jazykem, i když stále česky. Pokud si však skutečně chceme s druhým porozumět, dříve či později cestu najdeme.

Stává se ale, že se pravidelně setkáváme s lidmi, kteří mají hádavou tak nějak neustále, nejen pro to, že se zrovna dnes výjimečně špatně vyspali… V takovém případě, může být důvodem konfliktu, který se snaží takový člověk opakovaně vyvolávat, “jen pouhé prahnutí po pozornosti”, tedy naší energii. A pokud se necháme k hádce vyprovokovat, a někdy je to hodně rafinované, tuto svou energii na oltář obhajoby vlastní pravdy jednoduše položíme, přestože o naši pravdu tu ve skutečnosti vůbec nejde…

Jak z takového začarovaného kruhu ven? První je vždy uvědomění, že je v našem životě něco takového k řešení. Poté můžeme začít hledat cestu. Můžeme třeba počítat do deseti, než odpovíme na rýpavou otázku, nebo se, jakmile to potřebujeme, můžeme zklidnit pomocí obyčejného pomalého vydechování.

Další nástroje nabízím také na svých kurzech, protože vím, že mně osobně tyto techniky pomohly problém s nedostatkem vnitřní energie vyřešit, jakmile jsem s ní začala díky reiki i “lépe hospodařit”.