Za sedmero horami a sedmero řekami na malém paloučku uprostřed lesa byla studánka, k níž se sjížděli lidé z širokého okolí. Říkalo se o ní totiž, že má léčivou moc.

„V zimě jsem měl strašlivou rýmu a jen díky lipovému čaji z téhle zázračné vody jsem byl za pár dní jako rybička,“ tvrdil například hajný.

Dcera učitele Štěpánka začala zase po omývání očí studánkovou vodou vidět bez brýlí.

A dříve stále nešťastná manželka starosty od té doby, co pije vodu pravidelně, rozdává úsměvy na všechny strany. „Kamkoliv přijde, točí se kolem ní nejeden mládenec. Ona snad opravdu omládla o dvacet let,“ říkaly o ní místní drbny.

V noci se u pramene setkávaly srny, zajíci, lišky i divoká prasata. A jen ona, lesní zvířata, byla za svitu měsíce svědky toho zázraku a věděla, jak to s léčivou vodou je, když se noc co noc nesl lesem krásný zpěv víly Zuzanky.

Až jednou narušil poklidnou atmosféru lesa škodolibý vítr Zlomysl, který sem přivál až z dalekého Grónska. Celé dny se dokázal bavit naschvály, jež prováděl každému, koho potkal. Francouzským vinařům svým mrazivým dechem popálil listy mladých rostlin na vinicích, italským kuchařům sfoukl oheň v pecích na pizzu a na Šumavě způsobil polomy. To všechno stihl natropit během jediného dne, aby večer ještě ofoukl křehkou vílu Zuzanku a vyhnal ji z paseky.

Zuzka nebyla na takové zvláštní počasí ani jednání zvyklá, a tak při pohledu na Zlomysla oněměla úžasem i strachy. Do rána měla rýmu jako trám, vysokou teplotu a k začínajícímu kašli se přidal zánět hlasivek.

„Pane doktore, pomozte mi,“ chtěla říct víla Zuzanka mladému lékaři Jáchymovi, za nímž se vypravila do města. Místo toho však pouze hýbala rty a z ofouknutého hrdla jí nevyšla ani hláska.

„Co říkáte?“ podivil se doktor, který se právě vrátil s bruslemi přes rameno ze zimního stadionu.

Zuzka místo odpovědi začala tichounce kašlat, smrkat a kýchat.

„Tak pojďte dál, slečno,“ pozval ji mladý lékař z prázdné čekárny do své ordinace.

Pověsil brusle, oblékl si plášť, poslechl si její srdíčko, změřil teplotu a prohlédl krk.

„Budete pít dvakrát denně čaj z řebříčku, proskurníku, jitrocele, mateřídoušky, bezu, divizny a dalších bylin, který si koupíte v naší lékárně. Budete se řádně potit, dodržovat hlasový klid, odpočívat a v případě vysokých horeček přidáte studené zábaly. Za týden se mi přijdete ukázat.“

Víla na něj nábožně hleděla a byla ráda, že si s její nemocí ví doktor rady.

„Jen co vystrčíš nos, udělám z tebe ledovou sochu!“ pískal kolem okenic malé dřevěné chaloupky víly Zuzanky vítr Zlomysl, zatímco se potila v posteli. „Na té své studánce se budeš moct už jen leda klouzat!“ hvízdal si zase jindy. „Až tě příště ofouknu, nevylezeš z postele ani za měsíc!“ vyhrožoval.

Zuzce začínalo být pomalu jasné, že až se uzdraví, bude se muset do města nenápadně odplížit, aby se Zlomyslovi vyhnula. A tak začala sledovat, kdy kolem vítr píská a kdy je klid. Zlomysl byl spíše noční pták než ranní ptáče. Za týden se proto vypravila hned za svítání nepozorována k doktoru Jáchymovi. Cestu moc nevnímala a těšila se, že toho krásného a milého mladíka zase uvidí a tentokrát si s ním určitě i popovídá.

V čekárně však bylo boží dopuštění. Doslova praskala ve švech a skoro to vypadalo, že když se o druhou chřipku nepostaral vítr Zlomysl, chytne ji nebohá víla v čekárně u doktora. Když se otevřely dveře, Jáchym se na své pacienty pokaždé usmíval od ucha k uchu. Už týden mu visely brusle na hřebíčku v ordinaci, protože se porouchalo chladící zařízení na stadionu. Plná čekárna tak byla pro doktora dobrou náplastí na nudu.

„Já jsem ta dokonalá láska, harmonie a radost. Pronikám do tvých buněk a léčím je. Usměj se na svět, zdravím tě, domů běž,“ začala víla tenounkým a laskavým hláskem zpívat nemocným v čekárně. A lidé začali postupně vstávat a bez potíží odcházeli domů. Po dvou hodinách zůstala v čekárně už jen víla se svou písničkou.

„Dobrý den,“ špitla, když Jáchym po chvíli otevřel dveře své ordinace. „Dobrý,“ odvětil a překvapeně zíral, kam se všichni pacienti poděli.

„Slyšel jsem tady takový tenký hlásek, to jste byla vy?“ zeptal se Jáchym droboučké víly, která s úsměvem přikývla. „A proč ti lidé odešli, když to znělo tak krásně?“

„Já jsem ta dokonalá láska, harmonie a radost. Pronikám do tvých buněk a léčím je. Usměj se na svět, zdravím tě…“ začala víla zpívat místo odpovědi. Nato doktor zjistil, že ho natlučené koleno přestává bolet a s úlevou a nadšením stočil pohled zpět k víle.

„To je báječné, ale co teď budu dělat? Na zimák kvůli rozbitému chladícímu zařízení nemůžu a všechny pacienty jste mi vyléčila.“

„Mohl byste mi třeba pomoct rozmrznout studánku…“

„Teď v červenci?“ zasmál se doktor. „Vždyť kolem ní spíš porostou jahody, maliny a borůvky…“

„To neznáte Zlomysla,“ odvětila Zuzka.

„Sice tomu nerozumím, ale mám teď stejně spoustu času, tak pojďme.“

„Mohla bych si prosím nejdřív koupit zimní bundu, šálu, rukavice, čepici a teplé boty?“ poprosila Zuzana.

„Ty teď v létě sotva někde seženete, ale počkejte, nějak si poradíme.“ Nasadil jí na hlavu svou čepici, omotal krk pletenou šálou a oblékl jí péřovou bundu. Teprve teď si uvědomil, jak je ta křehká éterická bytost krásná, i když se v jeho zimním oblečení skoro ztrácela.

„A vysvětlíte mi, jak je možné, že jsem měl tak plnou čekárnu až teď? Jak se všichni ti lidé celé ty roky léčili?“ vyzvídal cestou doktor.

„Pili vodu z mojí studánky,“ špitla víla. „Celou noc jí zpívám a ona pak rozdává léčivou energii všude, kde je třeba. Jenže teď máme místo vody led a lidé z města se ke studánce bojí …“

Jakmile vstoupili do lesa, začalo jim kolem hlav nepříjemně hvízdat. „Už vás mám, teď vás pěkně polochtám! Zdraví jste přišli, s rýmou se vrátíte!“ svištěl kolem nich Zlomysl.

Ještě že byli oba teple oblečení. Když dorazili na paseku se zamrzlou studánkou, neubránil se doktor nadšení. „Jak jsi to dokázal, větře? Jak udržíš uprostřed července studánku takhle krásně zamrzlou?“

Překvapená víla zírala na Zlomysla, jak se najednou uklidnil, jak mu ta chvála udělala dobře, jak začal být na své dílo hrdý.

„To je pro mě úplná maličkost,“ uculoval se vítr.

„A víš, že bych měl pro tebe skvělou práci?“ napadlo vášnivého bruslaře Jáchyma. „Na zimním stadionu nefunguje chladící zařízení a já už týden nemůžu bruslit. Jsi vážně jediný, kdo nám s tím může pomoct.“

I vítr Zlomysl chtěl být užitečný, a tak od té doby věrně slouží všem bruslařům na zimním stadionu po celý rok. Léčivá studánka opět rozmrzla a vzniklo u ní malé přírodní sanatorium, jehož sláva se rychle rozšířila do světa. Lidé tu dýchali čerstvý vzduch, jedli lesní plody a pili léčivou vodu. S vážnějšími případy pomohl doktor Jáchym, který měl poprvé v životě dostatek práce i zábavy. A v Zuzance našel nejen věrnou společnici, ale i choť na celý život.

Střípek pravdy
Nesprávná poloha krčních obratlů může způsobovat potíže. Obratli C5 je na fyzické úrovni přisuzována ochraptělost, bolest v krku, chronické nachlazení, zánět hrtanu a na emoční pak neschopnost prosadit se či vyjádřit se. Ať už jsou vám tyto potíže povědomé nebo vás prostě jen bolí záda, neváhejte se ke mně objednat.

Čaj plný léčivého kvítí, který doktor Jáchym předepsal i víle Zuzance, pochází z dílny tzv. báby radnické nebo též kamenické. V Plzni ho koupíte pod názvem Italka například v prodejně HerBio v ulici V Šipce. Stejně jako jiné čaje této skvělé bylinkářky výborně odhleňuje a určitě vám výrazně zkrátí léčbu chřipky či nachlazení.