Je to právě měsíc, co po Brdech i jinde drandím se sourozeneckým kočárkem. A je to čistá radost a obrovská úleva. Půl roku od narození Jáchymka jsem si přiznala, že ho prostě fakt potřebuju. Často se mě lidé na kurzech ptají, jak poznají, že si něco nevymýšlí, že je něco právě pro ně správná cesta. Mou odpovědí je RADOST. Čistá a nefalšovaná.

Pokud cítíme něco jiného – strach, vztek, nemusí to ještě nutně znamenat, že je něco pro nás špatná volba. Možná to ale není to pravé ořechové právě teď. Minimálně než se strachu či vzteku zbavíme a jsme schopni slyšet signály, které nám vysílá naše vlastní bytost.

Nepotřebujeme k tomu žádné další zprostředkovatele. Potřebujeme se pouze naučit naslouchat hlasu svého vlastního nitra. Nic víc a nic méně. A to je mou skutečnou touhou ve službě lidem. Pomoci jim otevřít právě tyhle dveře, za nimiž existují odpovědi na všechny otázky světa každého z nás a kde neexistuje nevím.

Sourozenecký kočárek doprovázelo v rozhovoru s manželem spousta otázek a ALE. Zabere celý kufr… Opravdu s ním budeš jezdit? Co když se budou děti vzájemně rušit? Na jak dlouho ho kupujeme? A další si doplňte sami. Představte si ale situaci, kdy se konečně s dětmi projdete jako dřív alespoň hodinu a půl v kuse. Ony jsou spokojené, protože rády pozorují, a vy jste na vrcholu blaha, že se váš pohyb konečně neskládá jen z pouhého pobíhání po domě, zahradě a dětském hřišti, byť ho není málo.

Žít v proudu radosti, to je oč tu běží. Přijďte ji ochutnat na můj říjnový kurz reiki nebo ještě dříve v rámci celostního léčení, a dovolte si zjistit, co skutečně činí radost právě vám.